Štěstí se neodpouští

Nalévám si druhou skleničku vína, už asi po sté mažu první odstavec a zírám na prázdnou stránku počítače.

Tentokrát, tak nějak nevím kde začít. Asi mi došla slova...

Jak se lehce stanete popelkou

Kdo u nás tento týden potřeboval největší zásobu sladkostí?

Pořádně zmlátit a polít studenou vodou

Na Veľkú noc pořádný výprask a jak praví pověst, dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. Tak pokud se přísloví naplní, o své zdraví se nemusím vůbec bát!

A Proč Veľká noc a ne Velikonoce? No protože Velikonoce tradičně trávíme v Nízkých Tatrách na Slovensku. Letos jsme všichni pátrali v paměti, po kolikáté že už to tam jsme.  Došli jsme k číslu cca 18. (Budu muset zapátrat ve starých fotkách...)

Začali jsme jezdit s rodiči, já jako asi devítiletá a jezdíme pořád. Teď už i s naší "malou
M & H partičkou". Pro mě je to taková milá rodinná tradice, kterou se budeme snažit udržet co nejdéle.

A ty letošní Velikonoce? Letos ve znamení pohody. Matylda bohužel trochu ukuckaná, ale i tak spokojená a Hugo prostě pohodář.

Jen já u balení trochu šílela, protože Matylda tentokrát chtěla pomáhat a Hugo už není to úplně spící miminko. Takže jsme prohlásila, že na kratší dobu než 3 dny, mě nikdo nikam nedostane. Cesta naštěstí proběhla bez zádrhelů a už jsme si mohli užívat.
 

Letos jsme se po dlouhé době vypravili i do malebné vesničky Pribylina, kde vždy na Velikonoce mají nachystaný pěkný program (mimochodem se tam natáčel film Jakubiska Bathory). S Matyldou je to už pohoda, protože se ráda zapojuje do různých aktivit a dílniček. Vyzkoušela si malování vajíček a chtěla se vrhnout ještě i na perníčky, ale to bychom tam musely strávit asi celý den.

My holky, jsme se nevyhly pořádné "koupačce". Chlapi se v tom vždy velmi vyžívají a my už za těch pár let víme, že nemá smysl se moc bránit. Párkrát došlo na hydranty, odpojené vodní hadice, schované odpadkové koše atd... Naštěstí i chlapi stárnou a už to začíná být trochu klidnější.

Matylda byla tady smířená se svým osudem, ale jako správná ženská na to šla po svém. Vytahovala vajíčka a zajíčky ještě dříve než došlo na "šibačku", takže byla možná trochu ušetřena.

A Hugo? Ten to jistil svým jedním okem a zatím se nevyjadřoval.

Tak zase za rok.

P.S. Úplně jsem zapomněla! Potkali jsme medvěda! A víte, že zadní stopa připomíná otisk bosé nohy člověka ? 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hugo na scénu II.

My to focení prostě milujeme.

Ateliérové načančané jste už viděli, ale tentokrát jsme vyrazili do lesa. Tam to totiž máme raději. Navíc si na nás udělala čas naše "rodinná fotografka" Adélka. Proč píšu rodinná? Protože byla prozatím u všech našich důležitých momentů - fotila nám svatbu, můj první pupek, malinkatou Matyldu a tentokrát i můj druhý pupek.

Dokonce se stalo něco nevídaného a pod mírným nátlakem s námi jel i Malin (ovšem chlubit se nemůžeme, protože zase on pod "silným" nátlakem na tyto fotky vyhlásil embargo).

Tak vybírám ty bez něj, i když je to hodně těžké, protože se překonal velice a je skoro na všech.

Kabátek: Mayoral

Šála a čepice: Mayoral 

Legíny: Zara

Botky: UGG

Na koně už v půl roce!

Svět z koňského sedla? To bylo pro nás před narozením Matyldy něco jako výlet na Mars. Ani jeden z nás, rodičů, na koni nikdy neseděl. Asi si dovedete nebo spíše nedovedete představit, jak mi bylo, když jsem na koně musela i já!

Tím, že se Matylda narodila jako malý nedonošený hypotonik, byla nám doporučena hipoterapie.

Začali jsme jezdit, když bylo Matyldě cca 6 měsíců a jezdíme doteď. Už bychom nemuseli, ale my, tedy spíše Matylda, moc chce. Matylda se pokaždé strašně těší, chystá si svou přilbičku a užívá si to. Už zvládá na koni věci, ze kterých se dělá tatínkovi trochu mdlo, ale myslím, že bude ještě "hůř".

Každopádně má výbornou fyzioterapeutku Stáňu, které se ihned po našem příjezdu vrhá kolem krku. Do stáje se nese jako hotová pečovatelka koní. A my už teď víme, že jakmile trochu vyroste, asi nás jezdecký kroužek nemine. Jen se začínáme děsit, aby se v dopisu pro Ježíška neobjevil náhodou živý koník. Ne, že bychom rádi neplnili Matyldě její sny, jen nevím, kde bychom ho "parkovali".

Naše začátky

Podzim 2015

P.S. Pokud někdo chcete s prckem začít jezdit na koni, máme na prodej první Matyldinu  přilbu Casco velikost XS.

Karkulky nejsou jen v pohádkách

Jak vypadá u nás "taková normální neděle?" Matylda má teď asi třídenní období, kdy "nutně" potřebuje ke svému životu šaty. Popravdě, zimních moc nemáme, protože jsme si vystačily vždy s džínami. Takže pračka teď jede na full výkon.
No a dnešní odpoledne bylo ve znamení Karkulky. Po obědové siestě se probudila s dobrou náladou a štrádovala si to do skříně. Matylda je ve své skříni už opravdu zběhlá a vyzná se v ní lépe než tatínek. No a vyhrály to skvostné Kenzo šatičky s pončem.
Co mě ale vůbec nenapadlo, že to nebylo proto, že by snad Matylda byla milovnicí značky Kenzo, ale začala hned zpívat Červenou Karkulku. Do té se Matylda zamilovala v Toskánsku, kdy jsme objevily operku od Uhlíře a Svěráka a hrála nám snad milionkrát za den. Takže jsme na grilovačku k babičce a dědovi vyráželi s Karkulkou, které nemohl chybět ani košíček.

 

 

Že jsem takhle zbarvená,
říkají mi Červená.
 Karkulka červená,
že jsem takhle zbarvená,
že jsem takhle zbarvená.

Všechno v tomto košíčku
 je pro moji babičku,
 v košíčku proutěném,
 nečmuchej tam, čert tě vem!
 Nečmuchej tam, čert tě vem!

Toskánsko Vás dostane!

Vím, že pomalu začíná zima a letní příspěvek je trochu mimo. Ale chci si uchovat tuto vzpomínku i tady na blogu a podělit se s Vámi. A možná taky, ty podzimní barvy mi připomínají barvy Toskánska!

 

Dle mého bych k tomuto příspěvku nemusela psát vůbec nic a stačily by jen fotky, ale přece jen něco málo...

Toskánsko je nádherné!!! Kdo jen trochu váháte, zda se do Itálie vydat, tak neváhejte!!! Nebudete litovat!!!

 

My se do Toskánska vydali letos na konci května. Ještě ke zvolenému termínu - prý jsem nemohli vybrat lépe! Italové si jejich delší prázdniny totiž užívají až do poloviny září! Ubytování jsme měli vyřešeno dopředu přes booking. První týden přímo v srdci Toskánska v nádherném Agriturismo Baccoleno, kde jsme díky zvolenému termínu byli skoro úplně sami. Moc milí domácí a velkou výhodou jsme všichni vyhodnotili krytý bazén (skoro ve všech domečcích jsou bazény, ale nikde v okolí nebyl krytý). Tím, že v Toskánsku sem tam  zaprší, aspoň v té lokalitě, kde jsme byli my, je to prý zcela normální, byl krytý bazén velké plus. Matylda, kdyby mohla, tak by ve vodě i spala. 

Každý den jsme měli naplánovaný nějaký výlet. Italské kafíčko nesmělo přece chybět.
 

Agriturismo Baccoleno

 

 

Siena je také známá každoročním konáním tzv. Palia, tj. koňského dostihu, který se koná na hlavním náměstí Piazza del Campo

 

Druhý týden nás čekal přesun trochu blíže k moři a tentokrát zámecké ubytování. "Na zámku" jsme byli opravdu sami a měli zase bazének sami pro sebe. To bylo samozřejmě něco pro Maty.
 

Villa Sardini

 

 

 

Hned druhý den jsme se vydali k moři, kde probíhalo zase typické Matyldine jééé, áááchhh... Teda než zjistila že moře je slané! Ale zžila se velmi rychle a možná se můj surfařský sen bude realizovat jednou v Matyldě. 

 

 

 

Dva týdny utekly rychle a já bych klidně ještě jeden vydržela.
 

MŮJ TIP:

i když levandule nejsou úplně typicky Toskánské, nýbrž charakterizují spíše Provence, tak i přesto voněly všude. A to bylo samozřejmě něco pro mě a mámu. No a taky pro manžela Malinu (zjistili jsme totiž, že je na levandule alergický). Jestli jste stejný levandulový milovník, vyznavač kosmetiky bez konzervačních látek, bez zabarvení a 100% přírodní, tak tohle je za nás naprosto voňavý levandulový Top!!!

Sprchový krém "Lavande", 200ml

Sprchový krém je obohacen o esenciální oleje z levandule, která je uznávána pro své zklidňující a regenerační účinky. Sprchový krém od Jeanne en Provence čistí a hydratuje Vaši pokožku. Pleť zůstává měkká a jemně vonící.

Krém neobsahuje Parabeny