úterý 7. května 2019

I pohlazení mě bolelo.

Atopickým ekzémem trpím víceméně s přestávkami od malička. Takže bych řekla, že už nějaký ten pátek se známe.


Jak se mi podařilo zbavit kortikoidů? Jen bych chtěla říci, že toto je návod a postup, který pomohl mě. Bohužel to neznamená, že to může pomoci i Vám. Ale jak se říká, za zkoušku nic nedáte.

Tento článek se mi nepíše vůbec lehce, protože stále, když se zpětně koukám na své zimní fotky, je mi do pláče. Kdo tuto mou etapu sledoval na IG, tak víte, že to pro mě bylo to nejtěžší, co mě prozatím v životě potkalo.
Ano, ani narození postižené Matyldy (článek TADY), pro mě nebylo tak těžké, jako rozhodnutí= vysadit kortikoidy a přežít tři měsíce naprostého pekla. Možná si teď říkáte, "panejo" ta toho nadělá z jednoho ekzému, ale kdo jste si tím neprošli, tak pardón, ale tohle nepřeji zažít nikomu na světě.

Proč jsem se rozhodla kortikoidy vysadit? Protože jsem se s němi mazala od narození Huga skoro nonstop. Vím, že se to nemá, ale kdykoli jsme přestala, vypadala jsem tak příšerně, že abych mohla mezi lidi, tak jsem se musela hned zase namazat. Navíc mastička, kterou jsem měla, přestávala fungovat a má kožní lékařka mi chtěla předepsat silnější. Ekzém jsem měla hlavně v obličeji, tak jsem si řekla, že takhle ne a začala trochu více číst, hledat na internetu a studovat.
Byla mi jednou dobrou duší doporučena skupina na facebooku (Topical Steroid Withdrawal-Red Skin Syndrome Support Group). Je to skupina uzavřená, tak pokud byste někdo chtěli, klidně Vás tam přidám. Tam jsme našla spoustu užitečných informací a rad od lidí, co si Red Skin Syndromem prošli. Jedná se o období, než se z negativních účinků kortikoidů dostanete. Když jsem viděla fotky některých lidí a tedy hlavně dětí, chtělo se mi brečet za ně. Po těchto fotkách bych svým dětem nikdy nenamazala na AE kortikoidy. 

Ovšem kdybych dopředu věděla, co mě čeká a čím si ty tři měsíce projdu, asi bych do toho nikdy nešla. Jsem teda neskutečně šťastná, že jsem to zvládla a vydržela, ale popravdě jsem byla zralá na skok z okna, nebo psychiatrickou léčebnu.
Chodila jsem denně spát s pláčem, nemohla se na sebe ani podívat do zrcadla, měsíc jsem měla červený obličej a tělo jako rajče, napuchlé oči, že jsem ráno skoro neviděla a šupiny po celém těle.

26. 12. jsem se ze dne na den rozhodla, že se přestanu mazat, najela jsem na nontoxic domácnost a vyřadila ze své stravy lepek, mléko, cukr, vajíčka a alkohol. Tohle jsem vydržela asi dva měsíce - zhubla jsem 7 kilo (vážila jsem 47 kilo) a byla chodící troska. Nejhorší bylo, že jsem do toho šla v době, kdy jsem musela denně chodit do práce mezi lidi.  (lidi v té FB skupině píší, že si brali např. půl roku volno v práci).Takže jak potom z fotek budete moci vidět, nebylo to pro mě vůbec nic příjemného.
První dva dny byly docela v pohodě a říkala si, že to nebude tedy tak hrozné, ale to, co se dělo potom …

Ráno jsem se probudila červená a bez očí. Tak prvně bylo potřeba se zbavit zápalu - na to mi pomáhaly obklady z černého čaje (někdo chválí odvar z řepíku). Suchou a šupinatou kůži bylo třeba něčím promazávat, ale tolik chválené bambucké máslo mi to akorát zhoršovalo, tak jsem najela na klasické, babičkami chválené přepuštěné vepřové sádlo. Později jsme přišla na to, že zápal krásně zklidňuje Neo pythiol nebo Zinkova mast DR.Max (ta domácky dělaná nebyla tak účinná).

Sprcha byla absolutní peklo, tak jsme pátrala dál a zkusila koupel v octu (já která ocet nesnáším), no člověk v nouzi zkusí asi úplně vše. A? Světe div se, stal se zázrak. Do týdne se všechny rány stáhly, zmizlo zčervenání a ustoupilo svědění.
No trvalo mi asi měsíc a půl, než jsem si vychytala co v jaké fázi nejlépe zabírá, protože ony ty fáze se střídaly jako na houpačce. Když už jsem si říkala, že je to lepší, zase přišla fáze raka.
Dále si myslím, že důležitou roli hraje očista jater a doplňky stravy. Já si objednala Vit.D (ale musí být opravdu silný a kvalitní - já mám 10.000 iu), Probiotika Gently, Ostropestřec v tabletách (taky ten nejsilnější, co seženete, čaje jsou slabé) a prolévala se Roiboss čajem.
Popravdě byla jsem tak zoufalá, že bych zkusila asi vše! Ale byla jsem prostě rozhodnuta už znova nenamazat a nepoužívat kortikoidy.

Když už jsem si říkala, že to snad nikdy neskončí a žila opravdu ze dne na den,  ono se to po 2 měsících začalo opravdu zlepšovat. (Teda ještě si myslím, že za celkové zlepšení může ještě jedna věc, ale tu případně sdělím přes soukromé zprávy).

Po třech měsících to bylo skoro fajn a teď po čtyřech bych řekla, že oka. Teda musím si dávat pozor na to, co jím a piji (například Prosecco a bílé víno můžu max. 2dcl, ale s tím se dá žít). Hodně cukru nebo čokolády je taky zlo, ale když to člověk vyváží velkým množstvím zelené zeleniny, dá se zvládnout.

Nedávno jsem narazila na stránky Pravda o Atopii, kde najdete hromadu příběhů a užitečných článků, jako třeba tento.



A tady je můj příběh ...



Pokud máte dotazy, ptejte se, pište.. Určitě ráda pomohu, vždyť mě už trochu znáte...


Teď používám výrobky La Roche Posay a maximální spokojenost. 





























1 komentář:

  1. Verčo, klobouk dolů a mega palec nahoru 👍pohled na ty fotky bolel... jsi skvělá, že jsi to zvládla, fakt nemám víc slov

    OdpovědětVymazat