Je sice konec dubna, ale poslední týden to venku vypadá jako minimálně v lednu. Proto jsem se rozhodla malinko vrátit v čase. Aneb jaký byl náš dovolenkový duben?
Ač si vždy každý myslí, že my jako lyžařská rodinka trávíme celou zimu někde na lyžích, opak je pravdou. Protože práce v naší lyžařské škole je během zimy tolik, většinou nezbyde čas na to, dovolit si odjet někam do Alp.
Proto netrpělivě čekám na konec sezóny a hned vyrážíme na lyže. Teď už s Hugim i na prkno. Již popáté jsme se vydali na naši oblíbenou dovču s hromadou kamarádů a známých na Rudolfshutte. Tentokrát jsme si pobyt užili o to více, neboť Matylda fičela na lyžích sama. Ano má 4,5 roků, takže to vlastně není nic tak divného, ale já jsem náležité hrdá máma. Přiznávám bez mučení, že když poprvé jela sama z kopce, tak se mi kutálely hrachy po tváři. Možná je to umocněno trochu i tím, že jakožto dítě s PWS měla dělat všechno pozdě a pomalu. Anebo jsem prostě jen citlivka.
Dovču na Rudolfce můžu Vám "akčnějším" jen doporučit. V zimě je to ráj pro skialpinisty a létě (zatím jsme sice nebyli), ale letos přemýšlíme, že bychom si někde k Zell am See vyrazili i na letní dovču. Navíc je hotel opravdu skvěle vybaven pro děti, takže když náhodou nevyjde počasí, tak je pořád co dělat. Na každém patře dětský koutek, bázen, posilovna, sauna a lezecká stěna. A skvělá kuchyň.
Jedinou nevýhodu vidím v tom, že kdo rád procházky s kočárkem, tak si jich moc neužije, protože hotel je přímo na sjezdovce.
Proto jsme si my dovču ještě trochu protáhli a přímo z Rudolfky vyrazili do mého milovaného Livigna. Livigno je prostě moje srdcovka. Myslím, že kdo byl, tak mi dá za pravdu, že místní atmoška a prostě celé kouzlo Livigna, je úžasné. Ano, je plno jiných TOP středisek, kde je lyžování a a počet sjezdovek někde jinde, ale já už asi stárnu a dávám přednost tomu Bombardinu a té pohodičce.
Za námi dorazili naši, a já si v duchu říkala, jak si díky nim nezalyžuji. No ale když jsem viděla Matyldu, jak si prostě s přehledem dává místní modré sjezdovky, tak mi to nedalo a stejně jsme je brázdily spolu.
Odpoledne zmrzlina za odměnu v místní Laterii (kdo se chystáte, tak doporučuji nevynechat), kafíčka, Aperolek a prostě pohoda. No už teď víme, že příští rok Livigno asi nemůže zase vynechat. Jen kdyby ta cesta nebyla tak dlouhá...
Potom doma rychle vybalit, vyprat a za týden do Tater, ale ty si nechám na další článek.
P.S. A Jak děti nikdy nenaučíte lyžovat?
Když je budete tahat na kopec, když prostě nechtějí.
Když budete mít potřebu zasahovat do výuku lyžařského instruktora.
Když se budete "motat" po kopci, na kterém se právě učí vaše dítě. (Pokud již nemá za sebou právě začátky ve SKISCHOOL)
Když je nebudete chválit.
Žádné komentáře:
Okomentovat