Třeba jako například dneska, kdy jsme dojeli v půl 8 domů, po celém dnu venku. Nasáčkovala jsem je rychle do vany, šla pro ručník a říkám Matyldě, ať dá na Huga pozor a kdyby náhodou uklouzl, ať hned volá a posadí ho. Což o to, to ona volá.! A když přiběhneme, abychom zjistili, zda se oba neutopili, Hugo leží na zádech, voda všude kolem něj (čouhal mu jen nos a pusa), vysmátý od ucha k uchu a Matylda se řehtá od ucha k uchu jaká je to náramná sranda. Ale to jsem odbočila.
Chtěla jsem Vám napsat jak u nás probíhá "sourozenecké žárlení". První měsíc byl docela náročný. Ač jsem se snažila dát Matyldě pocit, že jí Hugo nechce přebrat její teplé místečko, ne vždy se to povedlo. Takže od úsměvných chvilek, kdy musela dělat vše co já (kojit, přebalovat, umývat...) bylo pár těch náročnějších, kdy křičela, vztekala se a prostě chtěla být vidět a slyšet. To byl první měsíc. Poté počáteční nadšení opadlo a už z ní byla velká pomocnice.
A teď, víceméně ji Hugo nechává chladnou... Najdou se chvilky, kdy přiběhne a chce se tulit a mojkat, stejně jako Hugo, ale to je bych řekla naprosto normální a moc si tohle hromadné
tulení užíváme.
Mám pro Vás několik tipů, jak tu dětskou žárlivost zvládnout:
- i když vám ten prcek zabere hodně času, věnujte staršímu pravidelnou chvilku každý den (u nás je to večerní čtení pohádek)
- dovolte staršímu sourozenci, aby vám pomáhal s péči o sourozence
- hlavně jej chvalte a opakujte, jak ho taky milujete
- určitě nesrovnávejte sourozence
- požádejte starší dítě, aby svého mladšího bráchu nebo sestru něco naučil
- pozor na tiché, smutné dítě! Ve skutečnosti jde o volání o pomoc. Domluvte si hlídaní toho menšího prcka, a naplánujte program tak, aby vás to starší dítě mělo jen pro sebe
- jinak to chce: trpělivost, trpělivost a zase trpělivost
To je moje maminka!
Žádné komentáře:
Okomentovat