aneb jak si na ten svět trochu pospíšil...
Jak jistě všichni víte, měla jsem fantastický termín porodu 24.12. No co Vám budu povídat, ač je to datum pěkné, Vánoce na porodním sále se mi moc trávit nechtěly. Nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být nějak jinak.
10.12. jsem šla na kontrolu, kde jsem se dozvěděla, že se opravdu, ale opravdu vůbec nic nechystá a že tedy na konci dalšího týdne budu zřejmě rodit císařem (vzhledem ke skutečnosti, že poprvé tomu nebylo jinak ) . Řekla jsem si fajn. I když jsem si moc přála rodit přirozeně, holt, jsem se s tímto ortelem začala smiřovat.
Jenže večer jsme měli ještě s holkami "vilijovku" (v překladu vánoční večírek), kam jsem se vydala pěšky a tak trochu na můj stav už rychlejším tempem. Večírek to byl opravdu podařený - nasmály jsme se až, až a já měla prostě hlad a chuť na všechno, co jsem si zakazovala! Takže topinku s vajíčkem jsem zapila malým pivíčkem, pak jsem se chtěla zahřát svařákem no a v závěru jsem dostala chuť na něco sladkého! A tak jsem si myslela, že když "Lentilky máš v hrsti, bude mi patřit celý svět!" Ano vím, tohle není ideální strava pro těhotné, ale říkala jsem si - jednou za čas.
Doma jsem ulehala v dobré náladě a vůbec netušila co bude následovat. Ve 2 hodiny ráno mi praskla voda. Ale já si říkala, že by toho přece mělo být více, a tak jsem si šla znova lehnout. Jenže potom mě začalo lehce něco bolet, a já usoudila, že by to mohlo být ono. Vzbudili jsme mamču (ať nemusíme budit Matyldu) a vyrazily jsme. Já si pořád naivně myslela, že plaším a tvrdila jsem, že mě určitě pošlou domů. Neposlali. Kontrakce po 2 minutách a tak to bylo až do desáté hodiny ranní, kdy se narodil fantastický Hugo!
Co říkám na porod? Oproti prvnímu císaři, to trvalo trochu déle, nicméně byl to parádní zážitek. Vidět poprvé toho úžasného fazola, tomu se nevyrovná nic na světě. Že porod bolí? Ano, trochu možná jo, ale je to prostě jiná bolest, na kterou hned zapomenete. Já mohu říct, že jsem si to opravdu užila.
A co naše Matylda na svého bráchu? Už je jeho starší ségra a mě po návratu z porodnice najednou připadá jako velká holka. Ale více příště...
