Příště se můžete těšit na "Mini festival z pohledu vystavujícího".
Kniha od společnosti SCIO Ferda a jeho mouchy, k nám přišla v pravý čas. Je o žabákovi Ferdovi a jeho kamarádkách mouchách, které představují jednotlivé emoce, se kterými se děti mohou potýkat.
Upřímně si myslím, že by neměla chybět v žádné knihovničce malých čtenářů. Naše děti si ji moc oblíbili, asi i díky plyšovému Ferdovi, který je součástí balení a parádním barevným mouchám, které zabavil Hugo a má je pod polštářem. Vlastně Hugo při čtení je taková naše malá moucha, protože létá stejně jako ony.
Kniha je určena dětem od 4 do 10 let, takže ji využijete opravdu dlouho a ti mladší, jako náš Hugo mohou mezitím "drtit" mouchy.
Celá kniha je rozdělena podle barev na jednotlivé emoce (například žlutá moucha znamená žárlivost) a tou jsme taky začali my. Ale najdete tam i hněv, strach, osamocení, důvěru, zvědavost, smutek a radost. Ke každé emoci patří několik pohádek, které dětem přiblíží hlavní hrdina žabák Ferda a barevná moucha. Ta, podle příběhu vyjadřuje danou emoci, která létá kolem a vše komentuje). Jen u nás, díky Hugovi, létají hodně rychle a všude. Na další straně jsou umístěny různé otázky, díky nimž můžete s dětmi danou emoci ještě více rozebrat a popovídat si o ní. Kniha nezapomíná ani na rodiče. Vždy si můžete ke každé emoci přečíst krátký sloupek, který nám dospělákům vlastně vysvětlí, proč a jak se děti s danou emocí vypořádávají.
Celkově mě kniha moc zaujala, jednak proto, že baví obě mé děti a potom taky proto, že jsem konečně narazila na knihu, která se touto důležitou, a pro mě osobně dost náročnou problematikou emoční inteligence dětí, tak pěkně zabývá.
A protože je před Vánocemi, mám pro Vás soutěž o jeden tento krásný setík. Stačí
1. Zalajkovat naši FB stránku (Matylda & Hugo)
2. Napsat buď tady pod článek nebo na Fb do komentáře, jak pomáháte svým dětem se vyrovnat s emocemi. (pokud budete komentovat i na Fb, zařadím Vás 2x)
3. Nepoviný bod - sdílet článek veřejně na svém Fb (zařadím Vás do slosování navíc)
Nechavam dcery si emoce odzit, vybrecet, do urcite miry vyvztekat. Musi to ven a pak si promluvime, zda to lze ventilovat jinak ci busit do polstare misto hodit na zem hracku apod.
OdpovědětVymazatAhoj, po Emušakovi už pokukuji dlouho, tak se na nás třeba usměje štěstí 😊. Emoce nechávám syna odžít, jsem tam pro něho, s nim..Díky za soutěž..Andrea.p@centrum.cz
OdpovědětVymazatHezký den, s dětmi jsem hlavně začala pracovat na sobě, protože sama neumím emoce úplně správně zpracovávat a nerada bych, aby to ovlivnilo i moje děti .Teď se víc snažím být hlavně u nich a ukázat jim, že společně zvládneme všechny emoce. Na facebooku komentuji a sdílím pod svým jménem Renata Ševčíková (PavlikovaRenata@seznam.cz)
OdpovědětVymazatDobrý den, taky se snažím pracovat s emocemi hlavně u sebe a nepředávat mu špatné vzory. Nechávám ho emoce odžít, nekomentuji, co, jak a kdy by měl nebo neměl cítit (viz "ale, nedělej, to nemohlo tak bolet"), ale jsem tam prostě s ním. :)
OdpovědětVymazatDcera má 3,5 roku, hodně jí zajímají pocity ostatních i její vlastni, proto se tomuto tématu často věnujeme a mluvíme o tom, jaká situace ten který pocit vyvolala. Často se i ptá na obsah jednotlivých abstraktních pojmů, naposledy v reakci na písničku "Láska má dneska svůj den..." chtěla vědět, co je to ta láska. Jinak se snažím nepředjímat, jak se bude dcera cítit a nechat jí prožívat si vše po svém, ale zároveň pomoci, když vidím, že je to potřeba.
OdpovědětVymazatNo, emoce jsou u nas velke téma. Vyrostla jsem s tim, ze negativni emoce je potřeba potlačovat, takze synum momentalne nejvíce pomaham tim, ze se snazim pracovat na sobe, menit zazite stereotypy, a hledat cesty, jak delat věci jinak a lepe.
OdpovědětVymazatPomáhám dceři se vyrovnávat hlavně s těmi negativními emocemi, teď je u nás hlavní emoce žárlivost na mladšího brášku. Takže se snažím být tu pro ni, obejmout, vysvětlit jí to.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatU Adámka jsme zavedli stěžovací polštářek :-), což plánujeme i u Terezky, u té zatím objímáme, mazlíme,někdy necháme vyplakat. (iva.gambova@gmail.com)
OdpovědětVymazatMy jsme jeste malosi..ale kdyz projevuje nejake vyrazne emoce,tak se je snazim alespon popsat ci prirovnat.Na fcb pod jmenem Kolackova
OdpovědětVymazatDekuji
Uznáváme emoce a taky synovi popisuju svoje, když jsem naštvaná nebo smutná, řeknu mu proč nebo co by mi pomohlo. Knížka je skvělá, už jsem ji měla v knihkupectví v ruce a stále přemýšlím, že ji pořídím. Barbora Folková (barbora.folkova@seznam.cz)
OdpovědětVymazat